Začátky, učení, tvoření, ničení, zklamání, nervy….první úspěch

V prologu se dočtete, že jsem o DSLR fotopasti začal poprvé uvažovat někdy na přelomu roků třináct/čtrnáct, ale načasování nebylo ideální. Mé pracovní i rodinné vytížení bylo tenkrát veliké a na focení nebyl prostor, takže první pastička letěla do kouta.

K životu se opět probrala minulý rok a to po zážitku, který jsem popsal v předchozí kapitole. Doba i rozložení času a sil se změnili a já se do toho pustil znovu, tentokrát naplno a téměř bez zábran(a někdy i rozumného uvažování). Daleko více času jsem začal trávit v „terénu“ a komunikací s lidmi, kteří o svém rajónu vědí nejvíc. Prostě jsem poslouchal, učil se a hledal.
Co se techniky týče, moje první snažení letělo do popelnice. Byl to zastaralej, nespolehlivej systém, celá sestava byla zbytečně velká, těžká, pro moje plány prakticky nepoužitelná. Původně jsem čerpal a tahal moudra jen ze dvou mezinárodních zdrojů, před rokem už jsem listoval zaplněnými zahraničními fóry a hledal vhodná řešení pro ty moje Fotopastičky. Rozhodně nemůžu napsat, že mám dnes finální, nenahraditelný a bezchybný produkt(y). Snad každý den najdu na tom zpropadeným internetu další a další vylepšení, který by se mi rozhodně strašně hodilo, ale to určitě znáte… 🙂

Samozřejmě jsem se hned nepustil do sériové výroby. Začal jsem postupně a za pomoci šikovnějšího kamaráda/elektrikáře udělal funkční systém kabelově ovládaného externího osvětlení(blesky) a tím pádem trochu snížil nehoráznou spotřebu baterií všeho druhu. Je to samozřejmě něco za něco, s kabelem je víc práce při instalaci(maskování apod.), je tam trochu vyšší počáteční investice, chutná myším a jiné havěťi, ale funguje spolehlivě a to je hlavní. Asi Vám je jasný, že foťák není po celou dobu vystaven bezproblémovým podmínkám a musí být tudíž nějak chráněn, takže postavení „domečku“ je dalším nezbytným krokem. Musí odolat dešti, zimě, sněhu, vlhkosti, slunečnímu záření a dalším nástrahám nevyzpytatelného počasí a měl by být dostatečně variabilní při instalaci v terénu, tzn. na nějakém stavitelném a dostatečně stabilním podstavci – např. na stativu! Takže to bychom měli „krabici“ s foťákem napojeným na externí blesky, ale CO bude celý aparát řídit, když ne já? Další částí musí být mozek celého systému – pohybový senzor nebo IR laser, který to celé uvede do provozu v tu pravou chvíli. To je dost velká zodpovědnost a musím dodat, že jsem pro tuto část už vyzkoušel mnoho variant od těch nejlevnějších až po profesionální „mašinky“ a bohužel pro nás obyčejné smrtelníky….kvalita a spolehlivost FAKT výrazně stoupá s cenou…překvapivě. 🙂
Můžu se tu pokoušet vymyslet jednu věc, která je tou nejdůležitější, stěžejní v celém systému, ale pravdou je, že každá jedna součástka je nenahraditelná a pokud  selže jedna, tak přichází domino efekt a výsledky budou nulové…když se vybije foťák, tak mi bude funkční senzor k ničemu. Stejně tak nevyfotím pořádně nic bez funkčních blesků a to nemluvě o tom, když selže „mozek“ nebo se např. zaplní karta nadměrným pohybem myší atd., atd. Prakticky všechno souvisí se vším…jak by jekl Áda: „je to bludnej kjuh“

* jedna běžná kontrola fotopasti po cca třech týdnech a „malé“ překvápko … poznáte, co tam nepatří?
Někdy a přiznám se, že dost často je to o nervy a rozhodně ne alternativa pro netrpělivé povahy. Kolikrát se mi stalo, že jsem při instalaci zapomněl na úplnou, základní prkotinu a za dva týdny se divil, proč jsou „píp píp píp“ ty fotky tak rozmazaný? Protože jsem zapomněl manuálně předostřit nebo jsem po finálním maskování nevědomky sáhnul na ostřící kroužek! Tady je jeden důkaz za všechny z letošního jara…ještě teď si drbu hlavu, jak jsem takovou možnost mohl pro**at!
* divoká kočka, pro někoho snad větší senzace než rys…třeba mi dá ještě aspoň jednu šanci na opravu.
Přes všechna zaváhání, technické nedokonalosti nebo jiné nevyzpytatelné zásahy(např. krádež) je pro mě tahle technika fotografování tak trochu drogou, který se nechci vzdát, chci jí víc a chci jí pořád, protože občas se taky něco povede…

* divočák – první povedený snímek z mé nově vybudované fotopastičky a asi také proto je to jeden z mých vůbec nejoblíbenějších

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

3 komentáře

  1. Jaromír Petřík

    bude nejake z clanku obsahovat nejaky popis techniky, co a jak a kde poridit? nebo je to tajemstvi…jakesi knowhow ? 🙂

    • info@photocech.cz

      Nějaký detailnější popis techniky skutečně chystám….momentálně dokonce pracuji na takové úspornější verzi „housingu“ a testuji pár levnějších pohybových senzorů a pokud se osvědčí, pak určitě s radostí napíšu pár myslím si šikovných rad pro fotografy jako jsem já, kteří si takové výstřelky hradí sami. 🙂

  2. Jaromír Petřík

    vyborne, moc se tesim 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.